Výklad pojmů
Klinická psychologie
Podle Asociace klinických psychologů ČR ,…předmětem klinické psychologie je duševní život člověka v biopsychosociálních souvislostech na cestě od zdraví k nemoci a zpátky.“Psychoterapie
Psychoterapie je léčebná činnost, která přispívá k uzdravování a zlepšení zdraví psychologickými prostředky. Psychoterapie je odborná činnost, při níž psychoterapeut využívá své osobnosti, svých dovedností a terapeutického vztahu s klientem k tomu, aby u něho (klienta) došlo k žádoucí změně směrem k uspokojivějšímu prožívání, chování ve vztazích a sociálnímu začlenění.Osobně se mi líbí tato definice Doc.MUDr.Jaroslava Skály (1916-2007), „ psychoterapie je medicínský obor, obsahující delikátní směs vědy a umění a napomáhající pacientům ke znovunastolení zdraví prostředni“; a k tomu dodávám, prostřednictvím lepšího sebe-u-vědomění.
Pro psychoterapii se rozhodují i lidé, kteří se zajímají o sebepoznání, duchovní růst a práci na sobě samém, kterou je pak možné chápat i jako prevenci psychických potíží.
Psychoterapie je cesta k sobě samému, k sebepřijetí, k vlastním pozitivním zdrojům a k uvolnění emocí, které blokují psychickou energii. Umožňuje člověku, aby se naučil čelit vznikajícím problémům vlastními silami. Psychoterapeut je průvodcem na této cestě. Je mnoho psychoterapeutických škol a směrů, všechny by však měly vést ke stejnému výsledku – spokojenějšímu a bohatšímu prožívání každodenních událostí, lepšímu rozhodování a fungování ve vztazích, v práci i zábavě. Důležité je vybrat si dobrého, zkušeného a kvalifikovaného psychoterapeuta, se kterým si lidsky sedne.
Individuální psychoterapie
Individuální psychoterapie probíhá formou setkávání (tzv. sezení) pacienta či klienta s psychoterapeutem. Jedno sezení trvá obvykle 50 minut. Frekvence sezení je daná individuální dohodou a potřebností pacienta/klienta (obvykle 1x týdně, ev. 1x za 14 dní nebo za měsíc.)Krátkodobá psychoterapie je zaměřena na konkrétní problém, který se snaží řešit během několika terapeutických sezení (cca 5 – 10 sezení). Střednědobá (kolem 20 sezení) a dlouhodobá psychoterapie (1 – 2 roky) umožňuje hlubší pochopení vnitřního světa a vztahových souvislostí v životě klienta a tím i odstranění nefunkčních vztahových a emocionálních vzorců prožívání a chování. Krizová intervence je forma psychické podpory a pomoci v případech psychické krize či traumatizace. Probíhá většinou v několika sezeních. Cílem je odstranění negativních dopadů situace na psychiku, posílení a postupný návrat ke stavu před vznikem potíží.
Skupinová psychoterapie
Skupinová psychoterapie pracuje formou setkávání psychoterapeuta se skupinou pacientů/klientů, kteří mají dlouhodobé potíže nebo se dostali v životě do náročné situace, kterou nedokáží sami zvládat. Skupina dodává podporu a zároveň umožňuje lepší uvědomění, náhled a fungování v sociálních vztazích. Je jakousi sociální laboratoří s možností bezpečně experimentovat (zkoušet) nové modely a získat zdravější sebenáhled skrze členy skupiny. Tím působí jako prostředek osobního zrání a napomáhá spokojenějšímu životu.Psychoterapie (individuální nebo skupinová) předpokládají mnohem větší a aktivní zapojení pacienta do terapeutického procesu, než nakolik jsou pacienti v ordinacích lékařů zvyklí.
Více k tomu lze nalézt např. v publikaci:
Panovský,Evžen: Psychoterapie v kostce.
Univerzita Pardubice
Fakulta zdravotnických studií
Recenzenti: Mgr. Gabriela Slaninová, Ph.D., Mgr. Linda Říhová
© PhDr.Mgr.Evžen Panovský, 2017
ISBN 978–80–7560–074-5
Krizová intervence
Krizová intervence připadá v úvahu tehdy, dostane-li se člověk do náročné životní situace a krize; Jedná se o takové situace, které se mu jeví jako ohrožující, problémové, neřešitelné, zahlcující, nezvládnutelné a narušují jeho rovnováhu a zdravé fungování. Může se jednat např. o následky prožitých traumatických událostí (živelné pohromy, týrání, zneužití, dopravní nehody), vývojové krize a období životních změn a přechodů (např. provázené tíživým vyrovnáváním se s různými životními etapami, jako je adolescence, osamostatňování, založení rodiny, odchod dítěte, vyrovnání se se stárnutím, odchod do důchodu, příp. provázené poruchami partnerského – manželského soužití (rozvod, manželské krize) nebo osobní krize s pocity životního zmaru (po úrazu, související s nemocí, ztrátou blízkého člověka úmrtím nebo rozvodem, krachem firmy, ztrátou zaměstnání, vězením, stárnutím atp.) Krizová intervence může tíživou situaci zmírnit a vést k jejímu pozitivnímu zvládnutí. Pozitivní zvládnutí životní krize může náš život dokonce obohatit a také přispět k rozvoji osobnosti. Krizová intervence probíhá většinou v několika sezeních. Cílem je odstranění negativních dopadů situace na psychiku, posílení a postupný návrat ke stavu před vznikem potíží.Náročné životní situace a krize
Jedná se o takové situace, které se jeví jako ohrožující, problémové, neřešitelné, zahlcující, nezvládnutelné a narušují rovnováhu člověka a jeho zdravé fungování. Může se jednat např. o následky prožitých traumatických událostí (živelné pohromy, týrání, zneužití, dopravní nehody), krizí v rodině a partnerství (rozvod, úmrtí, manželské krize) nebo osobní krize s pocity životního zmaru (po úrazu, související s nemocí, stárnutím atp.) Pozitivní zvládnutí životní krize je klíčové – může náš život obohatit a také přispět k rozvoji osobnosti.Strach a úzkosti
Strach je emoce vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Doprovázejí ho projevy jako zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce nebo zvýšení krevního tlaku. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení. Strach je třeba odlišovat od úzkosti, která má zpravidla delší trvání a nemá jasné zacílení – člověk trpící úzkostí nedokáže přesně vyjádřit, čeho se bojí. Zvláštní formou strachu je tréma, strach z neúspěchu a veřejného vystoupení.Strach může mít různé stupně podle intenzity:
- obava, bázeň je méně intenzivní strach, který lze poměrně snadno překonat
- hrůza, děs, zděšení (nadměrné obavy) je velmi intenzivní strach vystupňovaný v afekt
Úzkostné stavy nejsou vždy tak akutní, ale třeba jsou zase dlouhodobé. Člověk je stále příliš ustaraný a snadno ho vyděsí i maličkosti, má úzkostné očekávání. Úzkost se týká každodenních záležitostí a jejich zvládání bývá provázeno únavou a nepříjemnými tělesnými pocity. Většinou se zhoršuje spánek. Stává se, že tato porucha vzniká u citlivých lidí na podkladě dlouhodobého stresu.
Úzkosti se dají léčit, často se dá zjistit hlavní příčina. Léčba může být jak farmakologická, tak psychoterapeutická. Obvykle se užívají antidepresiva nebo proti úzkostné léky v kombinaci s psychoterapií.
Příznaky, které nasvědčují úzkostným stavům, mohou být následující:
- Vyhýbáte se nějakým situacím či místům, kde vám nebylo dobře, a obáváte se, že by se to mohlo opakovat.
- Potřebujete někoho, s kým se cítíte bezpečněji.
- Obáváte se nějaké nemoci nebo ztráty sebekontroly.
- Musíte opakovaně kontrolovat, jestli jste něco opravdu udělali.
- Máte nějaký rituál, který, kdybyste neprovedli, tak z toho máte velmi špatný pocit.
- Máte problémy v sociálním kontaktu s cizími lidmi, při veřejném vystoupení apod.
- Zažili jste děsivou situaci (nehodu, přepadení, znásilnění…), která se vám ve vzpomínkách vrací.
Panická porucha
Mezi nejčastější úzkostné poruchy patří panická porucha. Hlavním rysem panické poruchy jsou opakované záchvaty masivní úzkosti, které nejsou omezeny na konkrétní situaci a nelze je zpravidla předvídat. Při záchvatu dochází k rozvoji intenzivního strachu a pocitu ztráty kontroly. Často jsou současně vnímány tělesné projevy napodobující tělesnou chorobu, např. infarkt. Bývá to bušení srdce, bolesti na hrudi, pocity dušení, závratě, pocení, chvění, třes, mravenčení v končetinách, návaly horka nebo chladu, nevolnost od žaludku. Dalšími projevy může být pocit neskutečna, vnímání jako ve snu, nesoustředěnost až pocit zmatenosti, strach z kolapsu, ze zešílení, z ostudy, trapnosti, strach z nemoci, ze smrti.
Deprese
Deprese je závažná, dlouhotrvající porucha psychiky projevující se snížením až vymizením schopnosti prožívat potěšení, pokleslými náladami jedince a patologickým smutkem. Nejedná se o prostý stav pokleslé nálady, který zažíváme občas každý. Deprese patří mezi nejčastější duševní poruchy a léčí se obvykle kombinací antidepresiv (u depresí střední až těžké intenzity) a psychoterapií.Psychosomatika
Pojem psychosomatika má původ ve starověké řečtině. Skládá se ze dvou slov – psyché (duše) a soma (tělo) a zkoumá vztahy mezi nimi a sociálním prostředím člověka. Psychoterapie je tedy vhodná i pro pacienty, u kterých má psychika výrazný podíl na jejich somatickém onemocnění.