Výklad pojmů

Slovníček základních pojmů z oblasti psychologie, psychoterapie a duševního zdraví.

Klinická psychologie

Podle Asociace klinických psychologů ČR je předmětem klinické psychologie duševní život člověka v biopsychosociálních souvislostech na cestě od zdraví k nemoci a zpátky.

Psychoterapie

Psychoterapie je léčebná a odborná činnost, která přispívá k uzdravování a zlepšení zdraví psychologickými prostředky. Psychoterapeut využívá své osobnosti, dovedností a terapeutického vztahu s klientem k tomu, aby došlo k žádoucí změně směrem k uspokojivějšímu prožívání, chování ve vztazích a sociálnímu začlenění.

"Psychoterapie je medicínský obor, obsahující delikátní směs vědy a umění a napomáhající pacientům ke znovunastolení zdraví prostřednictvím lepšího sebe-u-vědomění."

— Doc. MUDr. Jaroslav Skála (1916-2007)

Pro psychoterapii se rozhodují i lidé, kteří se zajímají o sebepoznání, duchovní růst a práci na sobě samém (prevence psychických potíží). Je to cesta k sobě samému, k sebepřijetí, k vlastním pozitivním zdrojům a k uvolnění emocí blokujících energii.

Individuální psychoterapie

Probíhá formou setkávání (sezení) pacienta s psychoterapeutem (obvykle 50 minut, frekvence dle dohody).

Krátkodobá (5–10 sezení): Zaměřena na konkrétní problém.
Střednědobá a dlouhodobá (1–2 roky): Umožňuje hlubší pochopení vnitřního světa, vztahových souvislostí a odstranění nefunkčních vzorců.

Skupinová psychoterapie

Setkávání psychoterapeuta se skupinou klientů. Skupina funguje jako "sociální laboratoř" – poskytuje podporu, umožňuje náhled, experimentování s novými modely chování a získání zpětné vazby od ostatních.

Individuální i skupinová terapie vyžadují aktivní zapojení pacienta do procesu.

Doporučená literatura

Panovský, Evžen: Psychoterapie v kostce

Univerzita Pardubice, Fakulta zdravotnických studií (2017)

Recenzenti: Mgr. Gabriela Slaninová, Ph.D., Mgr. Linda Říhová
ISBN 978–80–7560–074-5

Krizová intervence a náročné situace

Forma psychické podpory v případech, kdy se situace jeví jako ohrožující, neřešitelná či zahlcující.

Může jít o následky traumat (nehody, živelné pohromy, násilí), vývojové krize (adolescence, stárnutí), či změny v rodině (rozvod, úmrtí). Cílem intervence je odstranění negativních dopadů na psychiku a návrat k rovnováze. Pozitivní zvládnutí krize může vést k osobnostnímu růstu.

Strach a úzkosti

Strach je reakce na konkrétní nebezpečí (bušení srdce, chvění). Úzkost je dlouhodobější, bez jasného zacílení. Úzkostné stavy mohou vznikat u citlivých lidí na podkladě dlouhodobého stresu.

Léčba bývá kombinací farmakologie (antidepresiva) a psychoterapie.

Příznaky úzkostných stavů:

Vyhýbání se situacím/místům ze strachu.

Potřeba "bezpečné osoby" nablízku.

Obavy z nemoci nebo ztráty sebekontroly.

Opakované kontroly (např. zamčené dveře) nebo rituály.

Problémy v sociálním kontaktu.

Flashbacky (vracející se vzpomínky na trauma).

Panická porucha

Opakované záchvaty masivní úzkosti, které nelze předvídat. Při záchvatu dochází k intenzivnímu strachu a pocitu ztráty kontroly.

Fyzické projevy:

Bušení srdce, bolest na hrudi (imitace infarktu)

Pocity dušení, závratě

Třes, mravenčení končetin

Návaly horka/chladu, nevolnost

Psychické projevy:

Pocit neskutečna, zmatenost

Strach ze smrti, zešílení nebo ostudy

Deprese

Závažná porucha projevující se neschopností prožívat potěšení, pokleslou náladou a patologickým smutkem. Nejde o běžný smutek. Léčí se obvykle kombinací léků a terapie.

Psychosomatika

Z řeckého psyché (duše) a soma (tělo). Zkoumá vztahy mezi duší, tělem a sociálním prostředím. Psychoterapie je klíčová pro pacienty, kde psychika ovlivňuje fyzické onemocnění.

Celostní přístup

Vychází z definice zdraví dle WHO: stav tělesné, duševní, sociální a spirituální pohody (well-being), nikoliv jen nepřítomnost nemoci. Díváme se na člověka jako na celek.

psychologyKlinická psychologie

self_improvementPsychoterapie